Příhody z nenormálního života I. (Bolda)
Je to tak, rozhodls sem se, že do každýho čísla ÁPéčka napíšu jednu z příhod ze svýho nudnýho prostýho životního pochodu. Dneska je mi fajn, cejtim se na to, protože sem skvěle zakys v jedenáctý misi Napalmu (za lidi, UEDF nebo jak), na jeden zátah dopařil Chaos Engine s Preacherem a Thugem, posekal trávu pod vohradníkem, aby se nevybíjel do země a neutekly nám krávy a taky mi přišly prachy vod sociálky a snail s tunou článků vod Flegyho, kterýho sem zlanařil k hLA - no prostě fajn den na hustý vyprávěníčko.
Vlastně f tomhle čísle už jeden takovej pokec je a to Chlast-Slast?, ale co neuškodí další.
Takže co to bude?
Dvacátýho máje léta páně dvatisíce v pět hodin vodpoledne se ve Votický restauraci „Zámecká“ konala sešlost mýho ročníku bejvalý základky a já tam nechyběl.
Ještě.... no původně tenhle následující text vznikl jak dopiz Láhvemu, ale pak se mi v palici rozleželo dalších pár věcí, takže tam bude trochu novýho i pro tebe Lahváči.
A tady je ten pokec:
Ty krávo to zase byl komat. Tak sem se v šest vrátil z tý sleziny a ty've to ti musím popsat: Takže po cestě z Votickýho nádraží mě chytilo krupobití a vymlátilo my pár důlků do hlavy a to se bojim jít na políčko co to udělalo s cannabisem (naštěstí to přežil, chvála Pánu!). No dorazil sem na Starozámeckou restauraci (ve Voticích jak sme tam žrali s hLA po Oversmoked večeru) a ty xichti už tam fšicni byli, protože sem přišel vo půl hodiny pozdě. Tak sme kecali a chlastali, vyfotili se u sousoší 4 svatejch a panneky Marie a sežrali večeři a zase chlastali. Za chvíli sem byl jak turbo, asi tak 2× jako na APocalypse a šel sem se vyblít poprvý. Nic sem tam nepotexturoval, kurva dobře sem se trefil do mísy. Nějakej plešounj tam pak rozjel dízu, ale ty sračky co tam hrál: duc, duc, Michal David, Maxim Turbulenc a tak podobně. Pak se mně bejvalá spolužákyně (fuckt se nevzpomenu na jméno) snažila dostat na parket mlátit sebou do těch sraček a vypadalo to asi takhle:
„Lubore poď tancovat, póď...“ „To radši chcípnu, stejně to neumim a na takovýhle sračky tancovat nebudu ani v křeči.“ „Ani se mnou ne?“ „Ani s tebou ne.“ „Tos mě teda urazil!“ a s nasraným výrazem vodešla kamsi. No nasrat sem ji nechtěl, ale všechno je lepší než Michal David a jeho retro šity. Pak sem si myslel, že sem se tomu parketu vyhnul a chlastel sem. Ta co sem ji nasral už se mnou pochopitelně nekecala, a tak sem žvanil s jinou spolužačkou (teď si vzpomínám, že to byla Renata) a dvěma spoluxichtama.
Pak si přisedl jeden bývalej spolužák, budu mu řikat třeba Pavel. Ve škole to bejval největší sígr co furt propadal a moc se vzhledem nezměnil, akorát teď je takovej uhlazenější. Kecám s nim a nejednou se tam nahybá Renata a má takovýhle kecy: „Pavlík, hezkej klučík...“ Chvilku na ni nechápavě čumím a pak mi to dojde - ale, že by se bejvalej sígr vyvinul v buznu? Áhá, člověk nejde trojčit na nechutnou sračku a hned je ředitel Lambdy. Pobaveně se usmívám na Renatu a ta i s Pavlíkem vyklízí pozice. Du se vyblejt a kecám s Dušanem (pochopitelně další bejvalej spolužák).
A ty vole vony to s tím duc duc skákáním nevzdaly - najednou mě dvě spolužačky tahaly za ramana a snažily se mi dorvat na parket, ale díky Bohu to nezvládly za mýho nesouhlasnýho řevu: „To radši chcípnu!“ No a pak sem se šel zase vyblejt, kombinace chlastu a zvukovejch sraček dělá svoje. Pak mi ta cosem ji nasral a vostatní vožrali pozvala na panáka - dal sem sem si Fernet a to byla prda. Jenom nevím jestli se to nestalo před tim cosem ji nasral, mám f tom časoprostorovej chaos. No a nakonec sem šel zase asi potřetí blejt a tradičně sem usnul na hajzlu. Se proberu a tiCHO jak v hrobě. No tak vylezu a nikde nikdo, fšichni pryč, jen personál uklízí. Tak mně vyhodili s blbejma kecama vo tom, že hodina na hajzlu stojí padesát a co padesát, stopadesát korun. Vlak nejel a tak sem šel deset kiláků domů pěšky po silnici první třídy, sežranej jak to prase. Bohužel sem po cestě vystřízlivěl a moc mi neutíkala, ale zase bylo hezký ráno, tahače smrděli, pražáci to smažili (a kurvy nevzali mně) a p táci zpívali.
Celej den v neděli mě bylo zkurveně blbě až do tý doby než sem usnul. Ne že bych blil to už ne, ale jíst sem moc taky nemohl. A když je zároveň hlad a žížeň s blbě a třeba sem se napil tak mi bylo blbě, ale pít sem musel protože žížeň. No házečka. Ale byla to hezká noc.
Tak příště u další příhody z mýho nenormálního prostýho života.