Člověk se ani nestačí divit kam až došly bojové hry třeba na takové platformě Playstation (záměrně neuvádím PC). Stačí se podívat na takového Tekena, Blood Or Alive aj. Trojrozměrné bojovky, které posunuly hranice bojových her daleko opravdu daleko od klasik, které známe na Amize jako Street Fighter II či Mortal Kombat II. Tvůrci těchto špičkových bojovek se vlastně ani nemají před čím zastavit. K dispozici mají kvalitní, výkonný stroj kde svoje schopnosti mohou naplno uplatnit. A my se pak nestačíme divit proč ten Teken 3 je tak realistický.

I na Amigu se kdosi snažil zpracovat trojrozměrné karate, tím myslím, že pohled se dal nastavit z jakékoliv strany a kamera, která krouží kolem bojovníků nám nabízí ideální podívanou. I kdyby jste mě praštili lopatou, tak si nevzpomenu na název té hry, ale jelikož se o ní už dobrý rok nemluví, tak je mi jasný kde skončila. Přitom si nemyslím, že by to byl problém udělat 3D karate pro Amigu, jen by k tomu museli přistoupit ti povolaní lidé.

No ale zanechám blafů, protože právě Olo Fight nemá s 3D karatem vůbec nic společného. Jedná se o 2D bojovku a poměrně delší dobu (jak už to bývá) jsme na ní čekali.

Je to debut italského týmu, jenž si nechává říkat Real Ologram. Hra vychází jen v režii těchto nadějných italů, takže žádný profláklý distributor se nekoná. Těžko říct co chlapce vedlo k tomu vydat tuto hru jen na disketách. Jistě se už v dnešní době finančně mnohem víc vyplatí CD médium, ale budiž.

Hra je rozložená na 10 instalačních disket a instalace proběhne pohodově přes commodorvský installer. Na spuštění postačí AGA AMIGA s 2MB ChipRAM a 1,5MB FastRAM, takže nároky vcelku minimální což je jistě potěšení pro amigisty s nepříliš rozšířenými mašinkami.

Hned na ůvod nás přivítá skvělá hudba v podobě skvělého vybrnkávání na harfu. Intro nám efektně představí všechny bojovníky (s intra to skoro už vypadá na 3D bojovku) a hups je tu hlavní menu. Tady na nás příliš velký překvapení nečeká. Je to takové to klasické menu co známe už z té nemalé kupy amigáckých bojovek. Je tady Story Mode, VS Battle, Single Battle atd. No klasika.

V options si lze vybrat z pěti druhů obtížnosti (ehm...no k tomu se ještě dostanu), navolit si jestli má ve hře hrát hudba nebo jen atmosférické zvuky, nastavení detailů...

Menu mě zkrátka nepřekvapilo a určitě jsem z něj nedostával záchvaty. Pro začátek volím Story Mode a mohu si vybrat z osmi bojovníků. Teda, ale tohle je zpracované hrozně. Bojovníci jsou zde samí nějací futuristický roboti, ale zpracování je takové silně nemastné a neslané.

Jako vcelku dobrý nápad hodnotím, že si ke své postavě můžete navolit speciální kouzla, která pak ve hře použijete. Kouzla se ve hře používají podržením fire na joysticku a udáním směru joystickem. Na každou stranu si můžete navolit jiné kouzlo. To je vcelku originální, ale je zde první kámen ůrazu. Proč protivník má více kouzel než já? Na začátku si můžu zvolit vždy jen 4 kouzla, kdežto protivník má kouzel třeba v klídku 12! Proč nemůže být spravedlnost pro oba bojovníky? To opravdu nechápu. No nic jdu do hry. První co mě upoutá je pozadí. Ta jsou všechny vcelku solidně vypracované a je vcelku zábavné sledovat co se děje v pozadí. Atmosférické zvuky dělají taky své. Ovšem postavy a jejich podivné trhané pohyby.... No někde jsem četl, že se autoři chlubili 150 framy na jednu postavu. Prosím? Ty byl vtip?

Překlenu některé podivné trhané pohyby na které si nějak zvykám a hned jdu vypálit protivníkovi tři rány pod bradu. Chachá ani si neťuk blbeček. Sakra, ale proč mám tak málo energie? Vždyť ten blbeček si ani neťuk a má mnohem víc? Kdybych jen tušil co přimělo autory i na nejlehčí obtížnost dát mnohem víc šancí protivníkovi. Více energie, více kouzel...

Tuhle nespravedlnost si nenechám líbit a jdu na toho zloducha použít jedno ze svých kouzel. Čekám na vhodnou chvíli a během tří sekund to můžu vypálit. Bohužel ten padouch byl rychlejší než já a stačil použít kouzlo zároveň se mnou, ale ten kdo to odnes jsem byl já. Energie už mi poblikává, kdežto ten hajzlík jí má furt naplno. Rozzuřen jdu na odplatu, ovšem pic další kouzlo od hajzlíka a už jsem DEAD. Smuteční hudba a obrázek Game Over se mě snaží asi vynervovat ještě víc. "A co nějaký Continue vy smradi!" řvu na monitor, ale evidetně to nepomáhá. OK, zkouším to tedy znovu s jiným bojovníkem a dopadám skoro stejně jako předtím. Snad jen ran jsem rozdal víc. Okamžitě jdu do Options, mrknout se zdali tam je skutečně nejlehčí obtížnost.

Obtížnosti jsou: Novice, Easy, Normal, Hard a Super. Hmm takže nic lehčího než Novice není, ale co mám dělat, když to je nehratelný?

Jdu do toho znovu a s posledním blikajícím milimetrem energie vyhrávám. Sláva jdu do dalšího kola. Ovšem naděje, že bych si do druhého kola mohl doplnit více kouzel než do prvního je mizivá. Opět se musím spokojit se čtyřmi kouzly. Autoři se kasají tím, že přibívající zkušenost bude hrdinovi přidávat další kouzla. Asi po prvním kole ještě nejsem tak zručnej, no. Bohužel druhého bojovníka se mi už nepodařilo udělat a to jsem to zkoušel už ani nevím kolikrát.

SHIT! Jiné slovo snad ani pro tuto hru v tuto chvíli nenacházím. Vzpomínáte si na dva roky starý Capital Punishment? Taky vyšel v předvánočním období a každej z něj byl hotovej. Obtížností na tom byl asi jako dnes Olo Fight, ale nebyla tam kladena taková nespravedlnost jako právě v Olo Fight. Každej měl stejně energie a když dostal člověk do ruky správný hmat, tak to šlo i dohrát (alespoň mi to někdo tvrdil). Ale hlavně v Capital Punishment byly suprově zpracovaný postavy a vše okolo. Když se kouknu na postavy v Olo Fight...no pardón, ale viděl jsem lepší. Pozadí jsou ve hře fakt super a je to skutečně to co vás upoutá na první pohled. Zvuky jakž takž ujdou, ale co se dá dělat, když obtížnost (i na tu nejlehčí) je NEHRATELNÁ!!!

Je to škoda, protože být to jen o krapet hratelnější určitě by to byla skvělá hra, protože všechny další předpoklady proto by tu byly.

Možná mi zde chyběl třeba výběr ovládání. U bojové hry bych třeba očekával podporu CD32 joypadu. Avšak nemyslete si, že bojovníci disponují nějak širokou škálou pohybů. Ono i navolení ovládání na klávesnici by neškodilo. Bohužel počítáno je jen z klasickým joystickem.

Tahle hra mě přesvědčila o tom, že ne vždy se vyplácí klást tak vysokou iteligenci soupeřům. Právě díky vysoké inteligenci nepřátel je to tak nezvladatelné.

Real Ologram jsou jistě nadějný chlapíci, kteří však napoprvé šlápli mírně vedle. Je fakt, že já na bojovky zrovna moc nejsem, ale proč třeba takový Mortal Kombat II je tak nádherně hratelný. Je to právě hratelnost co tu hru tenkrát tak zvedlo. Určitě nemá smysl dělat obtížné hry jen proto, aby to vydrželo nadlouho. Je možné, že zkušenější lamači joysticků budou ůspěšnější, ale já jsem s touto gamesou skončil.

BAD          

BlockHead II.,   Marblelous II.,   Beneath A Steel Sky - Návod,     Rady dědy Brady,   Nové Gamesky,   Nostalgoška: Dragon Ninja

Vokecávky	Hardware	Warez	WBoviny	Kodeřina	DeMa	Gfx&Muz	Vokecávky 2